Do roku 2014 – Existence dědické daně Dědická daň se do roku 2014 počítala na základě hodnoty zděděného majetku a rozdělovala dědice do tří skupin, kde první skupina měla největší úlevy a třetí platila nejvíce:

• První skupina (přímí příbuzní – rodiče, děti, vnuci, prarodiče, manžel/ka). Osvobození od daně od roku 1998
• Druhá skupina (souro­zenci, neteře, synovci, švagři, tchán/tchyně, zeť, snacha). Sazby kolem 3–12% podle hodnoty dědictví
• Třetí skupina (ostatní osoby, např. vzdálení příbuzní nebo cizí osoby). Nejvyšší sazba, až 40% z hodnoty dědictví

Daň se vypočítávala z hodnoty zděděného majetku, přičemž existovaly určité odpočty a úlevy (např. na obvyklé vybavení domácnosti).

Od roku 2014 – Zrušení dědické daně

• Zákon č. 340/2013 Sb. zrušil dědickou daň k 1. lednu 2014.
• Dědictví už se nezdaňuje samostatnou daní, ale spadá pod daň z příjmů.
• Osvobození pro příbuzné zůstalo – Dědictví pro všechny fyzické osoby je nyní zcela osvobozeno od daně z příjmů.

Co to znamená v praxi?

• Dědic neplatí žádnou daň z dědictví, pokud je fyzická osoba.
• Pokud dědí právnická osoba (např. firma), příjem se daní v rámci běžné daně z příjmů (19 %).

Shrnutí změn dědické daně

• Do roku 1998 – Dědická daň platila pro všechny, včetně přímých příbuzných.
• 1998 – Přímí příbuzní (první skupina) osvobozeni od daně.
• 2014 – Dědická daň zcela zrušena – fyzické osoby neplatí žádnou daň z dědictví.
• Dnes (2025) – Pokud dědíš nemovitost, nemusíš platit žádnou daň. Pokud ji ale následně prodáš dříve než po 10 letech vlastnictví, může se na tebe vztahovat daň z příjmu z prodeje nemovitosti.

Pokud tě zajímá něco konkrétního, dej vědět!